Pořízeními pro případ smrti jsou dědická smlouva, závěť a dovětek. V širším slova smyslu zde můžeme zařadit i prohlášení o vydědění a povolání vykonavatele závěti či správce pozůstalosti.

1. Závěť

Závěť má přednost před děděním ze zákona. Pokud zůstavitel sepíše platnou závěť a pořídí v ní o celém svém majetku, nedojde k dědění ze zákona. Pořízením závěti může zůstavitel předejít majetkovým sporům mezi dědici po jeho smrti.

U závěti není forma notářského zápisu povinná. Pokud však závěť sepíše notář, je nejvyšší možnou mírou zaručeno, že pozůstalost bude skutečně podle vůle pořizovatele projednána. Originál závěti sepsané notářem zůstává bezpečně uložen u notáře. Údaj o tom, že závěť byla sepsána, musí notář zapsat do Evidence právních jednání pro případ smrti vedené Notářskou komorou České republiky, tím je zajištěno, že závěť zůstavitele bude vždy zjištěna. Bohužel u závěti sepsané vlastní rukou zůstavitele a uložené například u něj doma, nemusí příbuzní zůstavitele vůbec tuto závěť najít. V této evidenci jsou kromě závětí evidované také dědické smlouvy, smlouvy o zřeknutí se dědického práva, prohlášení o vydědění nebo povolání správce pozůstalosti. Evidence právních jednání pro případ smrti je neveřejná, údaje o právním jednání pro případ smrti se zjišťuje až po úmrtí pořizovatele závěti, nikdo se tedy do smrti zůstavitele nedozví, že zůstavitel sepsal závěť nebo jiné právní jednání pro případ smrti.

Zůstavitel má právo kdykoliv závěť zrušit.

Zůstavitel je oprávněn ustanovit dědici náhradníka pro případ, že dědic dědictví nenabude. Jedná se o případ tzv. obecného náhradnictví. Také náhradníkům může zůstavitel povolat postupně další náhradníky.

Dalším případem náhradnictví je tzv. svěřenské náhradnictví, které umožňuje zůstaviteli povolat za dědice určitou osobu (předního dědice) a současně určit, komu pozůstalost připadne po smrti tohoto dědice (následný dědic).

Při pořizování závěti je třeba být si vědom práv nepominutelných dědiců. Nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Rozsah práva nepominutelných dědiců na jejich zákonný dědický podíl činí u nezletilého potomka tři čtvrtiny jeho zákonného podílu a u zletilého potomka jednu čtvrtinu zákonného podílu. Pominutí nepominutelného dědice v závěti zakládá právo nepominutelného dědice na vyplacení jeho povinného dílu.

Děti, případně další potomci, se mohou za života zůstavitele se zůstavitelem dohodnout na uzavření smlouvy o zřeknutí se dědického práva, případně na uzavření smlouvy o zřeknutí se práva na povinný díl. Pokud je některá z těchto smluv uzavřena, nemají potom nepominutelní dědici právo na vyplacení povinného dílu. Smlouva o zřeknutí se dědického práva a smlouva o zřeknutí se práva na povinný díl musí být sepsána formou notářského zápisu.

2. Prohlášení o vydědění

Pokud zůstavitel nechce, aby po něm dědil jeho potomek (tzv. nepominutelný dědic) a jsou-li pro to zákonem stanovené důvody, může sepsat prohlášení o vydědění. Jedná se o sepsání formálně a obsahově velmi náročné listiny a zvláště v tomto případě je vhodné nechat listinu sepsat notářem.

3. Dědická smlouva

Dědickou smlouvou povolává zůstavitel druhou smluvní stranu nebo třetí osobu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana to přijímá. Jedná se o dvoustranné právní jednání, z čehož vyplývá, že ji zůstavitel nemůže jednostranně zrušit, změnit či nahradit jinou, tak jak je to připuštěno u závěti. Dědická smlouva musí být sepsána u notáře, vyžaduje totiž formu notářského zápisu.

4. Povolání vykonavatele závěti

Zůstavitel může závětí povolat vykonavatele závěti a případně určit, jaké má povinnosti a zda a jak bude odměňován. Vykonavatel dohlíží na náležité splnění poslední vůle, hájí její platnost. Vykonavatel může dávat pokyny správci pozůstalosti, který se jimi musí řídit. 5. Povolání správce pozůstalosti Správce pozůstalosti má na starost správu majetkovou, po smrti zůstavitele samostatně obstarává záležitosti spojené s děděným majetkem až do vyřízení pozůstalosti. Zejména podnikatelé, kteří vlastní obchodní závod, případně obchodní podíly, by na ustanovení takové osoby neměli zapomínat, neboť tak lze předejít nenahraditelným škodám vyplývajících ze sporů dědiců. Zákon vyžaduje pro povolání správce pozůstalosti formu notářského zápisu, přičemž všechna potřebná poučení dá při sepisování listiny notář.